DCM Plzeň

Na letošní ÚLeT jsem jela s tím, že 3. ročník bude i můj poslední. Více jsem se nemohla mýlit.

Atmosféra, která je uprostřed tohoto společenství, je nepopsatelná. Vytváří ji společně naši skvělí průvodci a letos i výborná parta účastníků.

 Když jsem přijížděla na nečtinskou faru, neměla jsem z toho vůbec dobrý pocit. Úleťáčtí mazáci se už nemohli zúčastnit kvůli svému věku, a tak bylo logické, že přijede spousta nových tváří. Díky průvodcům se však mé obavy mohly rozplynout, protože hned první den nás zahrnuli seznamovacími hrami. A tak se velmi brzy neznámé tváře proměnily ve známé a během našeho společného přebývání jsem získala pocit, že všechny znám už dlouho.

Program ÚLeTu je velmi pestrý. Všichni úleťáci jsou rozdělení do tří gangů. Každému gangu jsou přiděleni dva průvodci, kteří nás vedou, směřují a doprovázejí.

Gang vytvoří partu, která společně prožívá program. A ten zahrnuje adrenalin, výtvarné tvoření, hry v lese, sportování i sdílení. Ve chvílích věnovaných sdílení jsme si promlouvali od srdcí do srdcí o víře, rodině, vztazích. Nedílnou součástí programu se staly chvály, divadlo a závěrečné scénky.

                S klidnou hlavou mohu říci, že tento rok byl pro mě ten nejlepší. Díky všem, kteří se ho zúčastnili. A dá-li Pán… za rok ahoj!

                                                                                                                                            FAFA Hanča

Gratulujeme vítězům XI. fotbalového biskupCUPu v Domažlicích:

1. Nejdek
2. Ostrov
3. Kralovice
4. Salesiáni Plzeň

Na začátku června jsme ukončili první ročník animatorského kurzu. Přineslo nám to jak mnoho zkušeností, tak i radostí a nových přátelství. Společně jsme se zamýšleli nad důležitými tématy nejen pro možné budoucí vedení mládeže, ale i pro nás osobně. Podnikli jsme spolu i skvělé výlety do jiných společenství, a také jsme mohli vidět i sami si vyzkoušet animatorství v praxi. Zkrátka těšíme se na pokračování.

Mařenka

Na setkání mládeže s biskupy jsme se všichni těšili. V pátek, tedy v den konání křížové cesty, jsme se vypravili do Plzně. Naši radost a prožitek z křížové cesty nemohlo pokazit nic tak banálního jako průtrž mračen. 🙂 Po skončení jsme se posilnili vydatnou baštou na biskupství a zahřál nás nejen čaj, ale i společnost ostatních.

V sobotu začalo setkání úvodním slovem našeho biskupa Tomáše a po ní dostal slovo P. Marián Kuffa. Jeho velmi poutavá, zajímavá a zároveň vtipná přednáška nám jak do duchovního, tak osobního života přinesla mnoho podnětů k zamyšlení. Po obědě jsme se odebrali na námi vybrané worshopy. V nabídce byly například přednášky na témata, jako jsou První rok u nás od Mons. Tomáše Holuba, dále Františkánská chudoba od P. Bonaventury Čapka OFM, nebo Potrat, Eutanázie, Trest smrti, Sebevraždy od P. Roberta Bergmana, které jsme se zúčastnili. Obsahem přednášky bylo seznámení se základními pilíři etiky, se kterými jsme pak dané problematiky řešili. Poté jsme s ratolestmi šli průvodem od gymnázia k dominikánskému kostelu, kde se konala mše svatá. Po mši jsme, jak už to bývá zvykem, obdrželi od biskupa malý dáreček. A jelikož se koncem srpna koná v Olomouci Celostátní setkání mládeže, byl i dárek malou pozvánkou. Dárkem tedy nemohlo být nic jiného než voňavé Olomoucké tvarůžky.

Letošní setkání jsme si nevýslovně užili a uteklo nám jako voda, a proto se těšíme na další vydařené setkání v příštím roce (pokud ovšem nebudou padat trakaře).

Helena Šibalová a Josef Seidl

Sešlo se asi 15 mladých lidí, kteří přijeli z širokého okolí. Přidali se i kněží, kteří nás na toto setkání doprovodili.

„ARE YOU READY TO SAY YES?“ – Tato otázka se stala mottem tohoto setkání. Měla nám připomenout, zda jsme připraveni říci ano! Na co říci ano? 🙂 Na papání? Na zábavu? ….

Konkrétně na této otázce byla připravena velmi zajímavá přednáška s hudební ukázkou o Jobovi, kterou připravil P. Petr Mecl. Mě osobně se nejvíce na tomto setkání líbila právě zmiňovaná přednáška.

Ale co se líbilo ostatním? …. Určitě zábava a to „foukání barev na trička“. Myslím si, že to bylo super!  Každý měl svoje nápady a svou kreativitu, kterou mohl předvést. Super bylo také zázemí, které nám umožnil tamní farář P. Marek Hric, který se ujal „uvaření oběda pro všechny zúčastněné“. Měli jsme guláš, který byl vynikající! 😀

Posledním bodem tohoto setkání byla mše svatá, při které jsme děkovali Pánu Bohu za celý velmi krásně prožitý den, a v síle modlitby jsme se po skončení mše z nadšením a povzbuzením vrátili do svých příbytků.

Lukáš

Na vlak, na vlak a zase na vlak a potom šup do auta. Takto by se dala shrnout moje cesta na duchovní obnovu, která se konala na Lomci. Byla to pro mě nová zkušenost, změna. Zvlášť, když mi bylo řečeno, že po celou dobu trvání obnovy se nesmí mluvit tzv. silentium. Ve čtvrtek večer, kdy to celé vypuklo, jsem se snažil naladit se na tu správnou vlnu. Mobil šel stranou a já se naplno věnoval programu. Přednášky, mše, dlouhé chvíle na čtení, přemýšlení či modlitbu a samozřejmě také krásná příroda, které bylo v okolí kláštera dostatek. Nevím, jak často se člověku naskytne příležitost, aby nemusel nic dělat. Tady se možnost naskytla. Člověk si odpočinul, nabyl fyzické i duchovní síly. Zrekapituloval si celý rok 2016. Co bylo ale nejkrásnější? Že jsme to nedělali sami, že jsme nebyli sami. Po celou dobu nás ochraňoval, provázel a žehnal. Chceš-li to taky zažít, doporučuji ti duchovní obnovu.

Josef Seidl

Nelze ani vypovědět, jak hlubokých šest dní jsme prožili na přelomu roku v lotyšském hlavním městě Rize! Účastnili jsme se evropského setkání, které každoročně pořádají bratři z komunity v Taizé. Pěknou dobu jsme sbírali odvahu a poté, co i náš kamarád se tohoto nápadu chytl, začal se rodit plán, který skončil 27. prosince na letišti v Praze odletem do Rigy. Zážitků je mnoho a nevíme, čím začít…

Na první pohled asi nejvíc upoutá obrovská rozmanitost a zároveň jednota. Setkání se účastnilo na 15 000 lidí z celé Evropy – různé národy a různé církve – a všichni nalezli místo pro společnou modlitbu i oslavu. A je to právě komunita z Taizé, která takové místo nabídla.

Neuvěřitelná otevřenost se ukázala například v přijetí nás poutníků hostitelskými farnostmi a rodinami. Krásné chvíle jsme zažili také během dopoledních skupinek, kde jsme mohli společně mluvit o všem, co prožíváme (ve víře i na setkání) a navzájem jsme si rozuměli. Měli jsme štěstí na skvělou skupinku mladých lidí z Litvy, Polska, Ukrajiny a Rakouska (a České republiky – nás 🙂 ). Slovo otevřenost zde opravdu nebyl jen pojem, ale realita. Nehledali jsme rozdíly, ale to, co nás (různé církve i lidi) sjednocuje.

Nedílnou součástí setkání byly samozřejmě společné modlitby v poledne a večer. Kdo zná duch Taizé, ví, jaká je to síla! Dokonce jsme měli možnost prokázat malou službu ostatním a zpívali jsme ve sboru, který doprovázel tyto modlitby. K hlubokým okamžikům patřily také promluvy bratrů z Taizé, zejména bratra Aloise. Krom jiného zaznívalo zvlášť silně téma solidarity – byli jsme několikrát vyzváni k „stavění mostů“ a k modlitbě za ty, s nimiž si navzájem nerozumíme.

A město Riga? Na čistokrevnou turistiku nebylo věru kdy, ale i tak na nás Riga dechla svoji specifickou atmosféru. Viděli jsme lotyšské národní divadlo, pravoslavnou katedrálu i luteránskou baziliku. A právě ta luteránská bazilika se stala naším útočištěm i na přelomu dvou letopočtů. Nejprve jsme se společně s dalšími dvěma sty účastníky modlili za mír ve světě, poté jsme si navzájem popřáli šťastný nový rok a poté následovala dlouho očekávaná část programu – festival národů, tj. společná oslava nového roku. Každý národ předvedl to nejlepší a ani my jsme nezapřeli zpěvného ducha Čechů – zazpívali jsme: Měla babka čtyři jabka a zatančili mazurku. Ano, i tak prosté představení stačilo k velkému úspěchu aneb v jednoduchosti je krása… a v rozmanitosti jednota, jakož nás učí bratři z Taizé. A vlastně nejen oni, už i Bible nám říká, že máme být „jedné mysli a jednoho srdce“.

Anča a Maruška Císlerovy