Kajaky 2012 – výprava za dobrodružstvím

Dne 1. července 2012 se sešla skupinka méně či více zdatných vodáků, aby společně strávili dva týdny v krásné a snad jen bobry opečovávané přírodě severního Polska. S opravdu jen minimálním zpožděním jsme se vypravili na cestu a vyrazili směr Połomia, kde jsme se seznámili s dalšími dvěma členy naší výpravy – Rafałem a Tomkem, jejichž rozmlsané jazýčky jsme během vody rychle naučili, že jídlo nemusí chutnat, hlavně když hřeje v žaludku. Následující dny jsme objížděli sponzory, díky kterým jsme na vodě hlady opravdu netrpěli a kterým patří velký dík. Samozřejmě jsme také navštívili spoustu poutních míst, mezi kterými mě asi nejvíce zaujala Kalwaria Zebrzydowska. Zde jsme si užili několik skvělých koncertů a zatančili si společně s mnichy, jeptiškami a početnou polskou mládeží.

Pak už naše kroky (respektive kola našich aut) směřovaly na sever Polska k vodní nádrži „Żydovo“, kde jsme si to nejnutnější sbalili do lodních pytlů, vyřešili zasedací pořádek a spustili naše krásné žluté kajaky na vodu. Již po pár kilometrech jsme zjistili, že řeka Radew není žádná klidná říčka a někteří dokonce i na vlastní kůži otestovali teplotu vody a nepropustnost svých lodních pytlů. S postupem dní se divokost řeky zmírňovala a ubývaly i napadané stromy v řece, které jsme doposud z velké části překonávali díky odvaze a síle naší „SuperEli“. Mužská část výpravy také samozřejmě přispěla k překonávání všelijakých překážek nastražených zákeřnými polskými bobry, nicméně o Eliščině odvaze a nasazení byste měli být informováni i vy – čtenáři:-).

Během putování po řece Radew a posléze i řece Parsętě jsem se setkali s mnohými dobrodružstvími. Poučeni z loňských nezdarů jsme letos nezakempovali u ohrady se skotačivými býčky, ale rozložili jsme své tábořiště na louce s přidrzlými koňmi, kteří způsobili následující škody: 1 sežraný balíček těstovin, 1 zdeformovaný ešus ve tvaru koňského kopyta a 1 oslintané plavky (myslím, že patřily Barče). Dále jsme se setkali s liškou, která si nenápadně z našich zásob odnesla krakovskou suchou. Počasí bylo chvílemi také dosti dobrodružné – pršelo, pak zase svítilo slunce, pak zase pršelo a do toho padaly kroupy. Nicméně vedeni Kryštofem a povzbuzováni jeho slovy, že „počasí se neustále zlepšuje,“ jsme zvládli i toto.

Po necelém týdnu jsme konečně dopádlovali do cíle naší výpravy – do Baltského moře. Zde jsme ve městě Kołobrzeg strávili dva dny. Moře bylo sice studené, ale vynahradili to nádherné písčité pláže, nekonečně množství zmrzliny a vaflí.

Díky všem účastníkům za milou společnost.
Anička a Jana

Příspěvek byl publikován v rubrice Bulletin. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář