Další pozdrav z Ugandy

07. 03. 2013 Nyakyera, Uganda

Milí plzeňští farníci.
opět Vás po dlouhé době zdravíme z ugandských končin. Rádi bychom Vám přiblížily, co jsme v našem africkém domově v uplynulých měsících prožily. Bylo toho hodně. Zvykáme si na život v Africe. I po několika měsících tady jsou situace, které nás nepřestanou překvapovat. Cítíme se tu ale moc dobře. Lidé jsou tu velice srdeční. Zvykáme si i na to, že tu vše má své pomalé tempo. A tak náš pobyt tady je i zkouška trpělivosti. Přesto naše práce krůček po krůčku postupuje kupředu.
I naše parta lidí, ve které tu působíme, se proměnila. Odjel kamarád Lukáš, student medicíny, a Ivana, studentka africké politologie, kteří tu s námi pár měsíců působili. Vystřídala je Juanita z USA, která učí v místní základní škole angličtinu.
Jestli si vzpomínáte, minule jsme Vám psaly, že na faře, kde bydlíme, máme jednu místnost, kde ordinujeme. Vyčlenily jsme ještě jednu, kde skladujeme léky a základní laboratorní testy. Lidé si zvykli, kde nás najdou, a tak za námi někdy přijedou i z dalekých končin. Kromě fary se s pacienty setkáváme i u nich doma. Docházíme za lidmi, kteří nemůžou sami přijít k nám. Doprovázeli jsme 2 pacientky na sklonku jejich života – Rosalii a Venesu. Hodně nám přirostly k srdci. Navštěvovaly jsme je pravidelně. Dávaly jsme jim léky, aby netrpěly velkými bolestmi. Staly jsme se součástí jejich rodin, bylo to velké vzájemné obohacení.
Chtěli bychom paliativní péči v této oblasti více rozšířit. Pořádáme setkávání s lidmi ve vesnicích, abychom se o takto nemocných pacientech dozvěděly. Teď máme ale paliativních pacientů méně.
Měly jsme možnost navštívit i jednu z nedalekých nemocnic. Strávily jsme den na oddělení pro HIV positivní pacienty. Pochopily jsme, že se na místní léčbu nemůžeme dívat evropskýma očima a že i když se nám některé věci zdají zvláštní, tady fungují velice dobře.
Jedním z našich pacientů, který nám přirostl k srdci, je šestnáctiletý chlapec Ronald. Před několika týdny jsme s ním absolvovaly dva dny v oblastní nemocnici v Mbaraře. Ronald má těžký zánět kosti. Po dvou dnech strávených v nemocnici, kdy jsme chodili od jednoho oddělení k druhému, jeli vyšetřit krev na motorce přes celé město a spoustu dalších zvláštností, se nám podařilo, že ho přijali na místním chirurgickém oddělení. Nebylo špatné vyzkoušet si na vlastní kůži, čím tady musí pacient projít, aby nakonec utratil spoustu peněz a žádnou léčbu nedostal. Teď už je Ronald doma, čeká ho tří týdenní terapie antibiotiky, které se v Ugandě sehnat nedají. Z České republiky nám je ale zasílá Pepa (Markétin manžel). Více Vám o Ronaldovi povíme doma.
Čas od času se tu stane něco, co nás velice zaskočí. Třeba před 3 týdny. Krásné sobotní dopoledne, ordinujeme a z naší práce nás vytrhne Juanita. Prý jí volal jeden známý, že se do naší vesničky Nyakyery blíží první dáma Ugandy. Nezdálo se nám to být pravděpodobné, ale oblékly jsme na sebe to nejlepší, co tu máme a běžely do místní vládní budovy. A opravdu, všude byli policisté, vojáci, procházíme kontrolou a už usedáme pod velkým stanem a přímo před námi vidíme Janett Museveni, presidentovu ženu. I přes svůj nabitý program si na nás udělala pár minut čas. A tak jsme jí pověděly o tom, co tady děláme. Pozorně nám naslouchala. Je moc milá a má o místní lidi opravdový zájem.
Domů se vracíme v polovině dubna. Do té doby máme ještě hodně věcí, které bychom rády stihly. Po večerech chodíme do místní střední školy a vyrábíme s děvčaty přáníčka. Taky už se konečně rýsuje začátek stavby komunitního centra Shalom. Mělo by se stát zázemím pro vznikající paliativní péči a i pro další dobrovolníky, kteří sem přijedou.
Prosíme o modlitby – hlavně za lidi, se kterými se tu setkáváme.
Pokud byste nám chtěli napsat, popřípadě se dozvědět více, přikládáme kontakt na nás.

Markéta a Tereza

misievugande@gmail.com

Pokud se o nás chcete dozvídat více, sledujte náš blog: misieuganda.blogspot.cz

Číslo účtu: 670100-2204871376/6210

Příspěvek byl publikován v rubrice Bulletin. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář