Jak nám bylo v Krakově?

SDM bylo úžasný, ještě úžasnější lidi a nejúžasnější Bóg!!!

Kdo sledoval koncem července program TV Noe, jistě zahlédl aspoň jeden přenos z Mogily, parku Blonia či z Campusu Misericordiae. Posledního světového setkání mládeže se po Riu v roce 2013 zhostil opět evropský kontinent, polský Kraków.

Naše setkání ovšem neznamenalo jen 5 dní společných v Krakowě, ale i podprogramy pořádané spoustou farností v celém Polsku. Plzeňská diecéze byla ubytovaná ve 3 farnostech: Strzybnica, Repty a my byli v Boruszowicích, kde nás chtělo přijmout víc rodin, než byl počet nás mladých. Místní farníci pro nás připravili opravdu bohatý program, na který místní spolčo vydělávalo na brigádách, abychom my jako návštěva nic platit nemuseli. DÍKY! Byla to např. návštěva Piekarské baziliky s obrazem Panny Marie, který v době moru ochraňoval i Prahu, procházka kolem hradů Orlí hnízda, návštěva Osvětimi, prohlídky stříbrných dolů v nedalekých Tarnowských Górách, koncerty atd. Kromě cestování na nás čekalo ale i sportovní odpoledne mezi týmy Čechů, Poláků a mezinárodním týmem SDM. Po zprávě, že farnost ubytovávající plzeňského biskupa Mons. Tomáše Holuba vyhrála nad českým fotbalovým týmem 8:3, se u nás rozšířila výhružka, že pokud Češi i v Boruszovicích prohrají, půjdou do Krakowa pěšky. Nakonec jsme sice na penalty 2:1 prohráli, ale v pondělí 25. 7. nás už z této úžasně pohostinné a přátelské farnosti odvážel spolu s dalšími národy z jiných podprogramů plný vlak.

V Krakowě byla plzeňská diecéze ubytovaná převážně opět v rodinách nedaleko českého centra, které se nacházelo v prostorách cisterciáckého kláštera a zahrady v Mogiłe. Zde probíhal především dopolední český program díky mnoha dobrovolnickým týmům a skvělé Schole brněnské mládeže-SBMky. Dopoledne byla většinou na programu mše, katecheze, videa k témátku na den od křesťanského youtubera Kešu, tematické skupinky, možnost ke svátosti smíření a další.Odpoledne přinášelo nabídky festivalu mladých, tzn. po městě se nacházely stage s koncerty a představeními, odpolední program už se ale ode dne lišil.

Úterní odpoledne bylo časově ideální pro návštěvu historického centra, ale pro velký dav lidí bylo téměř nemožné se kamkoli včetně Wawelu a katedrály dostat. Středu jsme s naší plzeňskou partou strávili na cestě po kostelech sv. Jana Pavla II. a sv. Faustyny Kowalské, ale jen na její hrob se čekalo v mega dlouhé frontě, takže jsme si v tom vedru vystačili s narvanou tramvají a nekonečným hledáním večeře, kdy hledání vyznačených restaurací bez appky vás buď dovede k šílenství, nebo k další zoufalé skupince, která vám s na dálku kručícím břichem prozradí, že v nejbližším okolí hledat nemusíte, taky tam nic není… a večer možnosti koncertů např. na francouzské stage či tancováním v centru komunity Chemin Neuf. A pro někoho čekání 2,5 hodiny na příjezd papeže Františka.

Čtvrteční odpoledne jsme celé strávili cestou do parku Błonia, kde se konalo oficiální slavnostní přivítání papeže a představení všech vlajek účastněných zemí, hymna SDM ve spoustě jazyků, ale taky nadšená nálada a úsměvy. Ono taky nezbývá nic jiného, když po celý týden stále nevíte, jaké MHD kam jezdí a sednete samozřejmě na tramvaj na druhou stranu města a vaše cesta domů se místo půlhodiny protáhne na 2hodiny, protože ke dveřím se prostě nedostanete, ani když na ty Brazilce voláte anglicky na celou tramvaj, že tuhle (už asi 7. zastávku) fakt už vystoupit musíte, abyste na byt nedorazili až druhý den…
Páteční křížová cesta byla v Błoni už jen pro nadšence davovek, a kdo si chtěl odpočinout v českém centru, mohl si zde odpoledne užít muzikál Gedeon a večer netradiční českou a fakt dobře zpracovanou a krásnou křížovou cestu.

Sobotní den už se nesl v očekávání dlouhé cesty na Campus Misericordiae. A moc jsme se nemýlili. Už necelou hodinu po ranní mši jsme stáli v dlouhém zástupu a dále pokračovali tempem 10m za 40minut. Jóóó, dorazili jsme! A po 19. hodině jsme už vítali vlajkami papeže Františka a slavili vigilii. Po společné nedělní mši splavení jako každý den už balení a večerní odjezd do Čech.

Vše s úžasnou organizací (všem veliké, převeliké díky!!!), ale i tak se dají zažít takové no….. vtipné chvíle. Můj věčnej problém, kdy pokud jdu na záchod, ukazujou mi Poláci cestu západním směrem. (záchod =polsky západ). Nebo když zabouchnete dveře bytovky a heslo není dvadeseťtši, ale 23 a vy se dovnitř prostě nedostanete. Nakonec i ranní čekání v Campusu na „západ“ jen půlhodiny je obrovské štěstí obzvlášť po zjištění, že v sektoru S bylo pro 15 000 kšjonců jen 15 toitoiek a z toho 4 nefunkční…

Jo a tramvaje v Plzni na tom nejsou tak špatně, takže: „KDO NESKÁČE, NENÍ ČECH“, můžete mít zakázáno z bezpečnostních důvodů asi jen v těch krakowských… 😀 😀
A nakonec kde jinde si nadšeně dáte placáka s hasičem, zdravotníkem či policajtem a dalšími usměvavými lidmi?

Přece tam, kde vládne radost, milosrdenství, láska a pohoda za jakékoli pogody. Ještě před pár týdny to byl Kraków, tak (jak říká papež František) co třeba teď i v našich domovech?

S vděčností

Kateřina Mrvíková

Příspěvek byl publikován v rubrice Bulletin. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář