Silvestr – změna ;)

Na vlak, na vlak a zase na vlak a potom šup do auta. Takto by se dala shrnout moje cesta na duchovní obnovu, která se konala na Lomci. Byla to pro mě nová zkušenost, změna. Zvlášť, když mi bylo řečeno, že po celou dobu trvání obnovy se nesmí mluvit tzv. silentium. Ve čtvrtek večer, kdy to celé vypuklo, jsem se snažil naladit se na tu správnou vlnu. Mobil šel stranou a já se naplno věnoval programu. Přednášky, mše, dlouhé chvíle na čtení, přemýšlení či modlitbu a samozřejmě také krásná příroda, které bylo v okolí kláštera dostatek. Nevím, jak často se člověku naskytne příležitost, aby nemusel nic dělat. Tady se možnost naskytla. Člověk si odpočinul, nabyl fyzické i duchovní síly. Zrekapituloval si celý rok 2016. Co bylo ale nejkrásnější? Že jsme to nedělali sami, že jsme nebyli sami. Po celou dobu nás ochraňoval, provázel a žehnal. Chceš-li to taky zažít, doporučuji ti duchovní obnovu.

Josef Seidl

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Jak na řádného Silvestra? Letadlem!

Nelze ani vypovědět, jak hlubokých šest dní jsme prožili na přelomu roku v lotyšském hlavním městě Rize! Účastnili jsme se evropského setkání, které každoročně pořádají bratři z komunity v Taizé. Pěknou dobu jsme sbírali odvahu a poté, co i náš kamarád se tohoto nápadu chytl, začal se rodit plán, který skončil 27. prosince na letišti v Praze odletem do Rigy. Zážitků je mnoho a nevíme, čím začít…

Na první pohled asi nejvíc upoutá obrovská rozmanitost a zároveň jednota. Setkání se účastnilo na 15 000 lidí z celé Evropy – různé národy a různé církve – a všichni nalezli místo pro společnou modlitbu i oslavu. A je to právě komunita z Taizé, která takové místo nabídla.

Neuvěřitelná otevřenost se ukázala například v přijetí nás poutníků hostitelskými farnostmi a rodinami. Krásné chvíle jsme zažili také během dopoledních skupinek, kde jsme mohli společně mluvit o všem, co prožíváme (ve víře i na setkání) a navzájem jsme si rozuměli. Měli jsme štěstí na skvělou skupinku mladých lidí z Litvy, Polska, Ukrajiny a Rakouska (a České republiky – nás 🙂 ). Slovo otevřenost zde opravdu nebyl jen pojem, ale realita. Nehledali jsme rozdíly, ale to, co nás (různé církve i lidi) sjednocuje.

Nedílnou součástí setkání byly samozřejmě společné modlitby v poledne a večer. Kdo zná duch Taizé, ví, jaká je to síla! Dokonce jsme měli možnost prokázat malou službu ostatním a zpívali jsme ve sboru, který doprovázel tyto modlitby. K hlubokým okamžikům patřily také promluvy bratrů z Taizé, zejména bratra Aloise. Krom jiného zaznívalo zvlášť silně téma solidarity – byli jsme několikrát vyzváni k „stavění mostů“ a k modlitbě za ty, s nimiž si navzájem nerozumíme.

A město Riga? Na čistokrevnou turistiku nebylo věru kdy, ale i tak na nás Riga dechla svoji specifickou atmosféru. Viděli jsme lotyšské národní divadlo, pravoslavnou katedrálu i luteránskou baziliku. A právě ta luteránská bazilika se stala naším útočištěm i na přelomu dvou letopočtů. Nejprve jsme se společně s dalšími dvěma sty účastníky modlili za mír ve světě, poté jsme si navzájem popřáli šťastný nový rok a poté následovala dlouho očekávaná část programu – festival národů, tj. společná oslava nového roku. Každý národ předvedl to nejlepší a ani my jsme nezapřeli zpěvného ducha Čechů – zazpívali jsme: Měla babka čtyři jabka a zatančili mazurku. Ano, i tak prosté představení stačilo k velkému úspěchu aneb v jednoduchosti je krása… a v rozmanitosti jednota, jakož nás učí bratři z Taizé. A vlastně nejen oni, už i Bible nám říká, že máme být „jedné mysli a jednoho srdce“.

Anča a Maruška Císlerovy

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

XI. volejbalový BiskupCUP – vyrovnané klání

Dne 3. prosince jsme se sešli na 4. ZŠ, abychom oslavili začátek adventu maximálními sportovními výkony na tradičním a oblíbeném volejbalovém turnaji. Sešlo se sice pouze sedm družstev, ale výkonnostně na stejné úrovni. Nejdříve se bojovalo ve skupinách, pak proběhlo čtvrtfinále, semifinále a nakonec finálové zápasy určily celkové pořadí – 1. RMPC, 2. Já nevím, 3. Esa, 4. Klokani.

      Přes bojové nasazení všech družstev jsme všichni cítili krásnou atmosféru, kterou má tento turnaj každým rokem. Vítězství našeho družstva jsme oslavili v nedalekém lokále.

Team RMPC

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

S biskupem Holubem jsme si zaletěli do Německa

V říjnu se mládež plzeňské diecéze již tradičně vydala na pouť do Německa. Vyjížděli jsme v pátek odpoledne, cestou jsme se pomodlili, seznámili a dívali se na film.

            V Bambergu jsme se zjevili po 20. hodině. Odložili jsme si věci a šlo se do města na prohlídku, která měla speciální program. Byli jsme rozděleni do čtyř skupin – každá dostala mapu s vykreslením kudy jít. Museli jsme obejít čtyři stanoviště, na kterých jsme měli odpovědět otázky, jež se týkaly především Bambergu. Po prohlídce jsme se vrátili na místo ubytování. Šli jsme se pomodlit, vyčůrat a spát.

            Ráno jsme se společně nasnídali a pomodlili ranní chvály v kostele. Poté následovala další prohlídka města, tentokrát společná. Po obědě jsme se vydali do Regensburgu. Přijeli jsme trochu se zpožděním, jelikož jsme měli po cestě neplánovanou zastávku u Walhally. Krátce po tom co odbilo 17 hodin, jsme dojeli na určené místo, kde nás čekal otec biskup se svým sekretářem. Měli jsme mši a večeři, u níž jsme kladli otázky biskupu Tomášovi. Potom jsme jeli na prohlídku katedrály sv. Petra. Uvítal nás tamější biskup Rudolf, který nás také provedl. Povedla se nám i krátká prohlídka města. Pak už jsme šli spát.

            Ráno jsme se společně napapkali a šli jsme si užívat regensburského vzduchu. Někteří z nás poprvé uviděli řeku Dunaj, ve které si někdo z nás chtěl zaplavat. Šli jsme na německou nedělní mši. Zúčastnili jsme se dokonce i varhanního koncertu, jenž byl ukázkový pro meditaci. Po 15. hodině jsme vyjeli do Čech.

            Z této pouti jsem si přinesla spoustu zážitků a krásných prožitých okamžiků, strávených ve společenství mládeže naší diecéze. Nikomu (ani mně) se z Německa nechtělo. Ale nakonec jsme byli všichni rádi, že zavítáme zpět do svých postelí. Pouť byla krásná a obohacená radostí a dobrou náladou.

 Týna

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Dejte si kámen do boty. Cože?

Budu se opakovat, ale jinak to nejde. Koneckonců opakování matka moudrosti. Řekněme si to tedy ještě jednou: Milosrdenství. Co to znamená? Povídal otec Alvaro, že zakusit milosrdenství můžeme velmi jednoduše: Vstanu, půjdu a požádám (tak jako hlavní hrdina v příběhu o marnotratném synu). Pak Alvaro řekl, máte strach zakusit milosrdenství?

Dejte si kámen do boty (to bude jako ten váš strach), půjdeme k rybníku a tam ho odevzdáte Pánu (strach Pánu, to je jako ten kámen do vody). A když jsme se vrátili ke kostelu, byla už víc než polovina programu pro mládež za námi!

Abych vás příliš nemátla – je třeba mít na paměti, že diecézní pouť v Teplé začala pro mladé již v pátek 2. září. Sešli jsme se, společně povečeřeli a pak se podělili o zážitky z prázdnin, tj. hlavně z Krakova, kde se letos odehrávalo celosvětové setkání mladých lidí s papežem. Večerní adorace utekla jako voda a druhá (pro některé teprve první) večeře se konala u ohniště za klášterem.

Ráno po modlitbě a po snídani jsme vyslechli otce Alvara a dali si ten kámen do boty – ale to už víte… Program, který následoval, byl již cele v režii účastníků. Mnoho poutníků si šlo poslechnout několik dalších slov o milosrdenství do kostela, jiní se vydali objevovat krásy přilehlého klášterního parku.

Dopolední program byl zakončen adorací v kostele a poté na nás čekalo milosrdenství v podobě poutního oběda (tím myslím hlavně ty steaky a klobásy 🙂 ). Odpoledne jsme si mohli vybrat ze široké nabídky programů: poslouchat divadlo nebo kapely na malém pódiu před kostelem, prohlédnout si klášter či prožít křížovou cestu, nic z toho nebylo nemožné. Všichni poutníci se však sešli na závěrečné mši sv., kterou celebroval náš otec biskup Tomáš. A i ta mše se zase točila kolem toho milosrdenství…

Řekněme si to tedy ještě jednou. Jediné, co máme udělat, abychom zakusili milosrdenství, je vstát, jít a požádat. Jednoduchý postup, díky kterému jsme mohli zakusit milosrdenství bratří premonstrátů v Teplé, jednoduchý postup, díky kterému zažijeme i Boží milosrdenství. Jen se nebát – a to je ten kámen v botě, kterého se však rychle můžeme zbavit, ale už jsem říkala…

 Anna Císlerová

 

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Jak nám bylo v Krakově?

SDM bylo úžasný, ještě úžasnější lidi a nejúžasnější Bóg!!!

Kdo sledoval koncem července program TV Noe, jistě zahlédl aspoň jeden přenos z Mogily, parku Blonia či z Campusu Misericordiae. Posledního světového setkání mládeže se po Riu v roce 2013 zhostil opět evropský kontinent, polský Kraków.

Naše setkání ovšem neznamenalo jen 5 dní společných v Krakowě, ale i podprogramy pořádané spoustou farností v celém Polsku. Plzeňská diecéze byla ubytovaná ve 3 farnostech: Strzybnica, Repty a my byli v Boruszowicích, kde nás chtělo přijmout víc rodin, než byl počet nás mladých. Místní farníci pro nás připravili opravdu bohatý program, na který místní spolčo vydělávalo na brigádách, abychom my jako návštěva nic platit nemuseli. DÍKY! Byla to např. návštěva Piekarské baziliky s obrazem Panny Marie, který v době moru ochraňoval i Prahu, procházka kolem hradů Orlí hnízda, návštěva Osvětimi, prohlídky stříbrných dolů v nedalekých Tarnowských Górách, koncerty atd. Kromě cestování na nás čekalo ale i sportovní odpoledne mezi týmy Čechů, Poláků a mezinárodním týmem SDM. Po zprávě, že farnost ubytovávající plzeňského biskupa Mons. Tomáše Holuba vyhrála nad českým fotbalovým týmem 8:3, se u nás rozšířila výhružka, že pokud Češi i v Boruszovicích prohrají, půjdou do Krakowa pěšky. Nakonec jsme sice na penalty 2:1 prohráli, ale v pondělí 25. 7. nás už z této úžasně pohostinné a přátelské farnosti odvážel spolu s dalšími národy z jiných podprogramů plný vlak.

V Krakowě byla plzeňská diecéze ubytovaná převážně opět v rodinách nedaleko českého centra, které se nacházelo v prostorách cisterciáckého kláštera a zahrady v Mogiłe. Zde probíhal především dopolední český program díky mnoha dobrovolnickým týmům a skvělé Schole brněnské mládeže-SBMky. Dopoledne byla většinou na programu mše, katecheze, videa k témátku na den od křesťanského youtubera Kešu, tematické skupinky, možnost ke svátosti smíření a další.Odpoledne přinášelo nabídky festivalu mladých, tzn. po městě se nacházely stage s koncerty a představeními, odpolední program už se ale ode dne lišil.

Úterní odpoledne bylo časově ideální pro návštěvu historického centra, ale pro velký dav lidí bylo téměř nemožné se kamkoli včetně Wawelu a katedrály dostat. Středu jsme s naší plzeňskou partou strávili na cestě po kostelech sv. Jana Pavla II. a sv. Faustyny Kowalské, ale jen na její hrob se čekalo v mega dlouhé frontě, takže jsme si v tom vedru vystačili s narvanou tramvají a nekonečným hledáním večeře, kdy hledání vyznačených restaurací bez appky vás buď dovede k šílenství, nebo k další zoufalé skupince, která vám s na dálku kručícím břichem prozradí, že v nejbližším okolí hledat nemusíte, taky tam nic není… a večer možnosti koncertů např. na francouzské stage či tancováním v centru komunity Chemin Neuf. A pro někoho čekání 2,5 hodiny na příjezd papeže Františka.

Čtvrteční odpoledne jsme celé strávili cestou do parku Błonia, kde se konalo oficiální slavnostní přivítání papeže a představení všech vlajek účastněných zemí, hymna SDM ve spoustě jazyků, ale taky nadšená nálada a úsměvy. Ono taky nezbývá nic jiného, když po celý týden stále nevíte, jaké MHD kam jezdí a sednete samozřejmě na tramvaj na druhou stranu města a vaše cesta domů se místo půlhodiny protáhne na 2hodiny, protože ke dveřím se prostě nedostanete, ani když na ty Brazilce voláte anglicky na celou tramvaj, že tuhle (už asi 7. zastávku) fakt už vystoupit musíte, abyste na byt nedorazili až druhý den…
Páteční křížová cesta byla v Błoni už jen pro nadšence davovek, a kdo si chtěl odpočinout v českém centru, mohl si zde odpoledne užít muzikál Gedeon a večer netradiční českou a fakt dobře zpracovanou a krásnou křížovou cestu.

Sobotní den už se nesl v očekávání dlouhé cesty na Campus Misericordiae. A moc jsme se nemýlili. Už necelou hodinu po ranní mši jsme stáli v dlouhém zástupu a dále pokračovali tempem 10m za 40minut. Jóóó, dorazili jsme! A po 19. hodině jsme už vítali vlajkami papeže Františka a slavili vigilii. Po společné nedělní mši splavení jako každý den už balení a večerní odjezd do Čech.

Vše s úžasnou organizací (všem veliké, převeliké díky!!!), ale i tak se dají zažít takové no….. vtipné chvíle. Můj věčnej problém, kdy pokud jdu na záchod, ukazujou mi Poláci cestu západním směrem. (záchod =polsky západ). Nebo když zabouchnete dveře bytovky a heslo není dvadeseťtši, ale 23 a vy se dovnitř prostě nedostanete. Nakonec i ranní čekání v Campusu na „západ“ jen půlhodiny je obrovské štěstí obzvlášť po zjištění, že v sektoru S bylo pro 15 000 kšjonců jen 15 toitoiek a z toho 4 nefunkční…

Jo a tramvaje v Plzni na tom nejsou tak špatně, takže: „KDO NESKÁČE, NENÍ ČECH“, můžete mít zakázáno z bezpečnostních důvodů asi jen v těch krakowských… 😀 😀
A nakonec kde jinde si nadšeně dáte placáka s hasičem, zdravotníkem či policajtem a dalšími usměvavými lidmi?

Přece tam, kde vládne radost, milosrdenství, láska a pohoda za jakékoli pogody. Ještě před pár týdny to byl Kraków, tak (jak říká papež František) co třeba teď i v našich domovech?

S vděčností

Kateřina Mrvíková

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

X. fotbalový BiskupCUP – zlato zůstává v Plzeňské diecézi

Jubilejní desátý ročník fotbalového BiskupCUPu tentokrát krom biskupa Františka hostil také osm bojovných týmů. Ani tentokrát nechyběli „junioři“ z Kralovic, „senioři“ od salesiánů, tým farářů, domácí „orli“, „rodinný“ Nejdek, dva týmy z Ostrova a objev roku – „Bor“.

A jak to nakonec dopadlo? První místo vybojoval Ostrov nad Ohří A, druzí byli borci z Nejdku, třetí domácí Orel Domažlice a čtvrtou příčku obsadil Ostrov B. Děkujeme za krásnou atmosféru a těšíme se za rok zas!

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Mládež se setkala s oběma biskupy

V sobotu 19. března jsme se sešli v Plzni, abychom oslavili Světový den mládeže. Tentokrát nejen s jedním, ale přímo se dvěma našimi biskupy – tedy biskupem Františkem a budoucím biskupem Tomášem. Den začal chválami, po kterých měla velmi zajímavou přednášku o eutanazii paní doktorka Marie Svatošová, zakladatelka hospicového hnutí v ČR. Tématem celé přednášky a nádherným svědectvím na konci zdůraznila, jak důležité je, abychom byli milosrdnými, a jak krásné je, třeba „jen“ zprostředkovaně, poznávat, jak milosrdný je k nám Bůh, když mu to dovolíme.

Herci z Hradce Králové přijeli, aby nám zahráli divadelní hru Oskar a růžová paní, sepsanou podle stejnojmenné knihy. Velice citlivě vyprávěný příběh malého chlapce nemocného leukemií a jeho ošetřovatelky, která ho jemně přivádí k Bohu, mne zaujal svým humorným pojetím a zároveň hloubkou v rozhovorech o životě a smrti, které spolu obě postavy vedou.

Stejně jako v loňském roce jsme si také mohli vybrat z nabídky mnoha zajímavých workshopů, kdy každý z nich různým způsobem mluvil o milosrdenství. Odpoledne se většina rozloučila společnou mší svatou s ratolestmi. Na konci mše každý dostal požehnání od jednoho ze tří misionářů milosrdenství, kteří byli celý den s námi. Po setkání se konala noční pouť do Plas, které se účastnilo několik zájemců.

Jsem ráda, že na setkání dorazilo mnoho nových tváří. Mám radost z toho, že se tak můžeme všichni scházet nejen s mladými z naší diecéze, vzájemně se poznávat, bavit se a hledat spolu Boha.

 Štěpánka

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Obnova pro mládež – setkali jsme se s Božím milosrdenstvím

Letošní postní duchovní obnova pro mládež se nesla na téma milosrdenství. Zdá se to být nepřekvapivé právě v jubilejním roce milosrdenství a přece nás to Boží milosrdenství dokáže znovu překvapit. Není se co divit – vždyť je to nejzákladnější vlastnost našeho Boha.

Náš misionář milosrdenství Vlastík, který nás duchovní obnovou provázel, nám ujasnil jednu důležitou věc – že misionářem milosrdenství může být každý křesťan, dokonce měl by být každý. Na to však potřebujeme Boží milosrdenství osobně zakusit. A na to aby Boží milosrdenství zakusil, potřebuje přijmout Boha a jeho lásku, kterou nás miluje jako první a přijít na poušť své lidskosti. V ten moment se víra začne chvět. Ale jedině víra, která se chvěje, roste a zakouší milosrdenství. A když člověk Boží milosrdenství zakusí, nemůže se stát, že by ho nedával dál – to prostě nejde! Je to jako když student udělá těžkou zkoušku. Dá se radost z jeho úspěchu zatajit, nesdílet? To přece nejde!! O to víc jde o radost Božího milosrdenství. Tato radost je křesťanská ctnost a je naší povinností ji předávat dál.

Přeji vám, abyste to nádherné Boží milosrdenství zakusili. A vám, kdo jste ho už zakusili, abyste ho s radostí dokázali dávat druhým. Nezapomeňte, že budeme souzeni podle skutků milosrdenství vůči bližním. Nechť se vám to stane inspirací 🙂

Barča

DSCN9809-mini

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Přání….

DCM-Plzen_2016

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Volejbalový BiskupCUP – Já nevím…

Sobotního turnaje jsme se zúčastnili spíše jako společenské události – potkat se se skvělými lidmi, dobře se najíst, napít a zpříjemnit si sobotu se super týmem.

Myšlenky na výhru v nás zažehla dvě celkem hladká vítězství ve skupině, ale čekal nás soupeř pro nás nejtěžší –RMPC. Já jako kapitánka „Já nevím“, ale přitom hráčka RMPC jsem čelila nejen fyzické, ale i psychické výzvě. Snad ale právě tahle chuť předvést prvoligovému týmu co v nás je, nás vyburcovala k výkonu, který snad budeme popisovat i vnoučatům. Vítězství ve skupině jsme měli v kapse a těšili se, že proti RMPC už nemusíme nastoupit a nebudeme pokoušet štěstěnu napodruhé. RMPC se však nehodlali vzdát bez boje – vybojovali postupového pavouka a prodrali se do finále. Začínalo jít do tuhého – poslední drobnou naději jsme jako protřelé nahrávačky spatřily v nedostatku času a možné chybě v systému a už jsme běžely za pořadateli v naději, že se bude moci počítat první vzájemný zápas. Pořadatelé však byli neústupní a v rámci fair play (což je ctí) nás ubezpečili, že zápas proti RMPC musíme odehrát.

Nás protivník se z první prohry otřepal a ramenatě nás přesvědčoval, že nemáme šanci. My se však nezalekli, namasírovali jsme naší nejlepší smečařku – Pavlínu Kučerovou (později vyhlášenou nejlepší smečařkou turnaje) – a šli jsme na věc. Naše hvězda Pája začala první set sérií podání a končila za stavu 7:1 pro nás. Soupeř už se nechytl a my se radovali z vítězství v celém turnaji.

Na celém turnaji, stejně jako každý rok, panovala skvělá nálada, všechna družstva byla úžasná a my jsme především rádi, že jsme toho všeho mohli být součástí.

Děkujeme za pozvání!

Já nevím (Agáta a spol.)

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Pohodový víkend v Německu

O víkendu 23. – 25. října se mládež z Plzně a okolí vydala na pouť do Německa. Naším pátečním cílem byl klášter v Niederalteichu. Toto benediktinské sídlo je speciální tím, že se zde slouží mimo obřadů s římským ritem také obřady s ritem byzantským. Tento zvyk má své kořeny v minulém století, konkrétněji v době snahy o úplnou likvidaci církve v Sovětském svazu. Tehdejší papež Pius XI. vyzval benediktiny, aby se byzantský ritus naučili a sloužili v něm mše. Chtěl ho tak zachránit před zapomenutím. Kladné odpovědi na svou prosbu papež dostal dvě – od mnichů v Niederalteichu a z jednoho nizozemského kláštera. Měli jsme možnost zúčastnit se pravoslavné mši svaté a prohlídky chrámu a pak jsme se vydali směr Regensburg.

Po návštěvách bazénu a monumentální stavby Walhala, které jsme podnikli cestou, jsme dorazili na místo určení. Prošli jsme se večerním městem a nechyběla ani zastávka na tradiční německé klobásky se zelím. V neděli ráno nás čekala slavnostní mše v katedrále, doprovázená věhlasným řezenským sborem. Po ní jsme si ještě prohlédli nějaké památky, nakoupili suvenýry, poslali pohledy a hurá domů. Za všechny účastníky snad mohu zmínit, že se expedice vydařila a moc jsme si ji užili.

Petra

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář