IX. fotbalový BiskupCUP – report

V sobotu 13. června se v Domažlicích na hřišti ZŠ v Komenského ul. konal 9. ročník fotbalového turnaje BiskupCup 2015. Zúčastnilo se víc jak 10 týmů – z toho dva z Polska. Vítězem letošního turnaje se stal polský tým Polonia, a sice před druhým polským týmem z Gliwic. Třetí a čtvrté místo obsadily týmy z Ostrova (B a A).
Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Horečka páteční noci

V pátek 12. června se v Plzni konala celosvětová evangelizační akce Nightfever. Celý večer jsme mohli chválit Pána a modlit se v kostele. Co bylo ale nejdůležitější, vycházeli jsme také z kostela ven, abychom do něj pozvali i ostatní. Překvapilo mě, kolik lidí se nás nebálo a přišlo si zapálit svíčku, přestože byli v kostele třeba i poprvé! Byla to noc plná radosti, modlitby, světla, hudby, úsměvů a odvahy na obou stranách, která na konci vyvrcholila mší svatou. Díky, že jsem tam mohla být.

 Štěpánka

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

UNIT 2015 se vydařil

UNIT. Vždy to pro mě byla jedna z významných křesťanských akcí v Plzni, které jsem se sice účastnila jen jednou, ale tak nějak periferně jsem vnímala, že se tady koná a že je to něco dobrého. A najednou ke mně přijde nejmenovaná Kristý R. a během jedné školní přestávky mi vyklopí, že by potřebovali nějakého katolíka do týmu a jestli to nechci být já. Po chvilce rozmýšlení řeknu: proč ne. Ale už záhy mi dojde, co to vlastně znamená. Ať už je to strach, že dělám něco proti bývalým organizátorům nebo pocit, že tohle prostě nemůže vyjít nebo obavy z finanční situace. Jen pro přiblížení – ještě cca týden před vlastním UNITem se za modlitební tým scházeli jako duchovní podpora dva lidé a kněz nebyl úplně jistý žádný. Nicméně už v průběhu příprav jsem si neustále uvědomovala, že je to Boží akce a že my to děláme pro Něho. A jestli mu to hlavní řízení přenechám, dost mi to usnadní práci a nervy. Tak jsem Mu to pořád a pořád dávala do rukou, až jsem těsně před tím pocítila klid a radost.

            A jaký byl tedy ten vlastní víkend? To myslím, že by měl posoudit někdo z účastníků. Ale pro mě byli nejsilnější okamžiky tyto: Když se vzhledem k předchozím problémům s nedostatkem lidí v modlitebním týmu, postavil před podium mnohonásobně větší počet oddaných modlitebníků. V průběhu soboty nám zavolal sponzor a řekl, že vše, co nám bude chybět, doplatí. Byli přítomni dva kněží. Jeden nadšený mladý chlapec vyskakoval do vzduchu, protože dostal dar jazyků. A v sobotu večer jsme se v hlavním sále, v kolečku, držíce se za ruce, společně modlili Otče náš. I přes různost sborů, církví a prostředí odkud jsme přijeli, jsme se dokázali sjednotit. A to byl, myslím, jeden z hlavních cílů.

 Magda

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Krakov je blíž, než si myslíte

Přesně tenhle slogan má na svých plakátech jedna nejmenovaná česká dopravní firma, se kterou jsme se vydaly Krakov objevit. Zázemí jsme během našeho víkendového výletu měly u nesmírně milé a věčně usměvavé paní, díky které se naše návštěva Polska stala téměř srdeční záležitostí.

Vás, kteří jste toto město plné kostelů a dalších cihlových staveb navštívili, nemusíme na jeho skrytý půvab upozorňovat a Vás, kteří na svou chvíli teprve čekáte, chceme povzbudit, abyste ji již neodkládali (a vydali se tam například na setkání s papežem v létě 2016 🙂 ).

Všem, kteří se o tento náš nevšední zážitek zasloužili, patří velký dík! Zvláště výhercům soutěže ze Setkání s biskupem, kterým se nehodil termín, a poukaz tak nečekaně spadl do klína nám. Měly jsme se báječně 🙂

Maruška a Péťa z Jaroměře

holky-v-krakowe

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Na návštěvě na Setkání s biskupem

V Plzni jsem se narodila, byla jsem zde pokřtěna, tedy stala jsem se tu dítětem Božím. Čas mezitím trošku uběhl, párkrát jsem změnila místo svého bydliště a stal se ze mě mezitím, jak se v církevním slangu říká, mládežník. A jelikož je svět malý a o náhody není nouze, vrátila jsem se do Plzně jako student.

Letos jsem se rozhodla, že když už tady studuju nějaký ten pátek, ráda bych zažila ne Diecézní setkání mládeže v Českých Budějovicích, ale přímo 30. světový den mládeže v Plzni. Loňské ročníky, o kterých mi vyprávěli mí plzeňští přátelé a ze kterých jsem viděla střípky vzpomínek v podobě fotografií, či videozáznamů, byly pro mě velkým lákadlem a zachtělo se mi zakusit být pouhým nečinným pozorovatelem a hlavně splynout s davem.

Už od pátka večer jsem tušila, že má volba byla dobrá. Plzeň prostě nezklame. Ačkoli mé přání nic nečinit jsem porušila hned při křížové cestě, byla jsem ráda, že jsem mohla společně s Kristem a s vysokoškolským klubem Hora nést kříž. Sama, ale i společně s mladými na duchu i na těle a s otcem biskupem jsem prožila Kristovu cestu kříže. Všimla jsem si, že čím víc se stmívalo, tím víc svítila v očích druhých naděje, že tato symbolická cesta se podobala cestě ke spáse.

Ani druhé přání se mi nevyplnilo. Neb sotva jsem dorazila na Mikulášské gymnázium, hned jsem dostala cedulku na registraci a potkala mnoho známých tváří. Ale nesvá jsem z toho byla jen na chvíli, jakmile se program dal do pohybu, nebylo cesty zpět. Chválová kapela hrála výborně, moderátoři byli přirození, nabídka workshopů tak dobrá, že jsem nevěděla co si vybrat dřív a Vlastíkovy kurzy polštiny byly, jsou a budou nezapomenutelnými vstupy do programu. Třešničku výborného setkání představovaly Moravské pašije, do kterých jsem byla Víťou Marčíkem tak vtažena, že když to skončilo, seděla bych na své židli ještě do večera, abych živý příběh zpracovala. Celé setkání neslo v sobě neuvěřitelnou uvolněnost, radost a pokoj, což bylo vidět i na rozhovoru s otcem biskupem Františkem i při setkání s Kristem ve mši v nedalekém kostelíčku.

A jaká byla negativa? Asi ve mně zůstaly jen samé krásné vzpomínky, jinak si to nedokážu vysvětlit, že píšu samá pozitiva. Možná jen, že jsem nemohla ochutnat polské speciality k obědu ze zdravotních důvodů, na všechno bylo hrozně málo času, hlavně na sdílení s lidmi a nic jsem nevyhrála…

Bylo to krásné a bylo toho dost! Děkuji vám všem, že jsem tam s vámi mohla být, ačkoli jsem cizinec ve svém vlastním rodném městě.

 Ester

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Smysluplně využitý čas…

Na konci února se přes 20 mladých zúčastnilo duchovní obnovy s názvem „Kdo jsem v Božích očích aneb Duchovní nakopnutí do postu,“ která se konala na plzeňském DCM.

V průběhu celého víkendu jsme vyslechli několik krásných a trefných promluv obláta P. Vlastimila Kadlece, které se vždy vztahovaly k nějakému úryvku z Písma. Začali jsme starozákonním příběhem o Eliášovi a pak pokračovali v menších skupinkách, v nichž jsme debatovali o svých poznatcích z krátkých evangelijních příběhů. Měli jsme také možnost si poslechnout velmi silné životní svědectví, o které se s námi podělil jeden z členů plaské Komunity Vtěleného slova.

Nechybělo ani sdílení ve skupinkách, křížová cesta v kapli, filmový večer, společenské hry a povídání o všem možném i nemožném. Byl ale také dostatek prostoru k tomu, aby se člověk mohl na chvíli ztišit, popřemýšlet o všem, co zrovna prochází jeho životem, uspořádat si myšlenky, nebo prostě jen pročistit hlavu. Navíc jsme mohli využít příležitosti ke svátosti smíření či duchovnímu rozhovoru, vše k naší plné spokojenosti.

Účastníci přicestovali z různých koutů Česka, a tak byl celý čas naplněn radostí ze setkání, poznávání nových lidí a zrodu nových přátelství. Na krátkou chvíli nás svou přítomností potěšil dokonce i otec biskup. Se začínajícím semestrem bylo takové víkendové vytržení ze všední reality velmi osvěžujícím a inspirujícím zážitkem, všichni jsme se při (místy až dojemném) nedělním loučení shodli, že příští rok přijedeme zase. V dnešní době se totiž mladému člověku ne příliš často poštěstí využít svůj čas opravdu smysluplně, a tak jsme rádi, že tato duchovní obnova byla onou světlou výjimkou.

 Lída Zahradníčková

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

V Taizé je prostě krásně

Jak začít? Zaprvé to pro mě bylo dost přemáhání. Jsem trochu introvertní. Nové lidi rád poznávám, ale není to snadné. Ale musím říct, že jsem toho vykročení zatím nikdy nelitoval.

Nevím, jestli znáte, jaký je v Taizé program – třikrát denně modlitba v chrámu, třikrát denně také jídlo 🙂 a činnosti spojené s jeho přípravou (mytí nádobí, podávání jídla ostatním a tak), na kterých se podílíme jako dobrovolníci. Dále biblické hodiny a následná diskuze v menších skupinkách na daný text a také volný čas k rozjímání. Mně osobně to dalo několik zamyšlení:

1) Církev je v prvé řadě společenství lidí a zde jsem se naučil více poslouchat druhé, vycházet si vstříc a být s nimi. Jako introvert mám v tom trochu deficit. 🙂 Navíc se člověk setkává i s lidmi z jiných zemí, kontinentů, kultur a to přináší další obohacení. Také jsem si uvědomil, že se svým pohledem na svět nejsem sám. A s těmi Ostraváky byla navíc super sranda. 🙂

2) Modlitba zpěvem je krásná. Zpívá se různými jazyky, nápěvy jsou poměrně jednoduché, takže za chvíli zpívají všichni. Já zpívám ve schole u Nanebevzetí Panny Marie v Plzni, kde je spíše klasický repertoár, tak měl jsem k těm písním z Taizé trochu nedůvěru. Ale tam jsem poznal, jak jsou krásné, když se zpívají dohromady, potichu a procítěně. Navíc vytvářejí nádherné kontemplativní pozadí pro osobní modlitbu.

3) Nejdůležitější asi je, že mi ten prostý a láskyplný život bratří z Taizé trochu víc otevřel oči a umožnil vyjití ze sebe k druhým. Alespoň trochu. 🙂 A také, že Bůh se spíše ukazuje skrze věci prosté, než naopak. Žít láskou protkán a s láskou se obracet k druhým je cesta na celý život. Aspoň máme náplň, co s volným časem 🙂

 Vojta Blažek

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Taizé setkání v Praze ve dvanácti větách

Zůčastnili jsme se setkání Taizé v Praze. Spolu s námi přijelo dalších 24 tisíc lidí z celé Evropy. Všude bylo živo! Kam se člověk podíval, viděl tváře naplněné Boží láskou… S kamarádem jsme byli ubytováni v polské rodině, ve které byli všichni hrozně fajn. Úžasné byly hlavně večerí modlitby – taizé zpěvy jsou opravdu krásné. Jsem velice vděčný za Pánovu přítomnost a za to, jak radostný čas jsme mohli zažít. Určitě doporučuji.
Vojta Jakoubek
Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

VÁNOČNÍ BOMBA aneb z deníku jednoho pomocníka

Ze setkání Taizé v Praze na konci roku 2014:

Neděle odpoledne:

  • Poslední přípravy v plném proudu, nazkoušet zpěv, rozvěsit směrovky, nakoupit 18 kg sušenek, 300 tácků, 500 kelímků, 250 párků, 72 litrů pití atd.

Pondělí:

  • Tak kdy nám přijedou? Konečně! Už jsou tady: „Hello, where are you from?“ – „We are from Croatia!“ a už to jede, hafo lidí, hafo kufrů, máme hlad, ale hlavně, že je veselo. Mimochodem, víte, že Poláci mají skoro stejné koledy?

Úterý:

  • Vést diskuzní skupinku? No nazdar! … ale vyšlo to perfektně, mezinárodní sdílení víry nemá chybu. A večerní modlitba v Letňanech také ne J

Středa:

  • Ranní modlitba se fakt povedla a dopoledne opět s poutníky… no paráda. A odpoledne konečně volno? Super, tak jdem na workshop, né? Ale upřímně… ta únava začíná být znát…

Středa večer:

  • Hej, nesmějte se všichni…

Středa v noci:

  • Páni, tak to je bomba, takový Silvestr jsem ještě nezažila… Poláci tancují národní taneček, Němci vytáhli nějakou ukazovací písničku, načež se všichni popadají za břicha, Portugalci, no jo, jako kdybychom je ještě neznali, parádní představení, se ségrou tancujeme v krojích polku, Chorvaté přidali národní písničku.

Půlnoc:

  • Umlkly varhany, čtení už bylo přečteno, teď je ticho, ačkoli všude okolo je slyšet bumtaratá bum bum bum – oslavy nového roku… prožíváme v tichu. Ano, teď je ten pravý okamžik začít zpívat Alleluia, alleluia, alleluia! Slava tiebie Bože! Slava tiebie Bože! Slava tiebie Bože! Alleluia…

Pak jsme šli (po přípitku, zpěvu národních písní a přátelském objímání) průvod s křížem a se světly a zpívali jsme Laudate Dominum, písničku, kterou jsme následující dva dny zpívali ještě alespoň čtyřikrát. Udělali jsme potom kruh, zazpívali Magnificat a místy k tomu i zatančili. Byla to fakt bomba, najednou se úplně spontánně rozjela mexická vlna a potom koulovačka.

Nový rok jsme začali všichni sjednoceni vírou v jednoho Boha. Byli jsme z celé Evropy, z mnoha rozdílných kultur, situací, mluvili jsme mnoha jazyky, ale přesto jsme se velmi sblížili. Nikdy bych nevěřila, že tolik lidí otevře svá srdce, že z tolika zemí přijedou tak skvělí poutníci, že Praha tohle všechno zvládne, že i my organizátoři a pomocníci na Břevnově vše zvládneme.

Pouť důvěry s komunitou bratří z Taizé, která se letos konala v Praze, ve mně zanechala hluboké stopy a jsem moc ráda, že jsem se mohla zúčastnit a zažít, jaké je zpívat „Laudate omnes gentes Dominum“ („chvalte Pána všechny národy“), když to zpívají skutečně omnes gentes…

 Anča & Maruška Císlerovy

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

IX. celodiecézní volejbalový BiskupCUP – radost ze hry a super atmosféra

Pozvání na devátý celodiecézní volejbalový „BiskupCUP“ bylo určeno všem amatérským i (polo)profesionálním týmům. Alespoň takto vypadala pozvánka, ale jaká byla skutečnost? Když jsem v sobotu ráno viděl dvoumetrové velikány, kteří se připravovali v šatnách na turnaj, bylo mi hned jasné, že to bude zajímavé, a že hra tak amatérská nebude. Celkově bylo přihlášeno deset družstev, která byla losováním rozdělena do dvou skupin. Jako Koinonia jsme vytvořili dva týmy – Litice a Prusiny.

Hra začala, tělocvičnami se neslo hlasité povzbuzování a sportovní utkání také mile zpříjemňoval tým Chorál W svým zpívaným pozdravem. A kdo vyhrál? Obhájci titulu (Esa) byli tentokrát po napínavém finále druzí. První místo pro letošní ročník patří týmu RMPC, třetí místo Rychlým Šípům.

Turnaj nás obohatil hezkými a radostnými zážitky a získali jsme díky němu i novou trenérku. Jsme rozhodnuti pokračovat dál a stále se zlepšovat (vždy je zapotřebí mít se od čeho odrazit 😉 ). My se tedy po vydání téměř veškeré energie nyní odrážíme od 8. místa. V lednu se ale již chystáme na turnaj k salesiánům.

Janík

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Ples DCM – tradiční fajn akce

Milí přátelé,

odpovídám na dotazy, které se mi postupně hromadí na stole… jaký že byl tradiční diecézní ples Let´s Dance? Je několik z vás, kteří jste nemohli přijít z různých důvodu a já vás nehodlám trestat mlčením a tajením všeho toho, co jsme my – zúčastnění – mohli zažít. Ale pravdou je, že to, co jsme zažili my, se nedá popsat. Bohužel, ani dokonalý popis detailů vás zpátky do atmosféry večera 25. listopadu nepřivede. Nicméně, pokusím se o to.

Ten večer se v mých myšlenkách vynořuje jako jeden blyštivý a příjemný okamžik. Spousta světel, vkusné prostředí, secese kam se podíváš, příjemní a milí lidé. Nesourodý šum společenské konverzace po chvíli vystřídala hudba – Tři čuníci, pomyslel jsem si po prvních tónech, mému srdci nejbližší. Bál jsem se, aby se mé taneční kroky neustrnuly u písně „Nad stádem koní“, nebo jiné čundr country, na které prostě neumím tancovat, a byl jsem příjemně překvapen množstvím tradičních českých polek a vídeňských valčíků. Byla to prostě krása! Během oddechového času, kdy každý mohl nabrat sil do další porce tance, se nám předvedly tanečníci s choreografií, kterou kdekdo záviděl. Ale to ještě nebyl zlatý hřeb večera! Tou totiž pro mě byla pořádná dávka adrenalinu při losování cen tomboly, kde hlavní cenou byl víkendový pobyt v zámku! Nu, i přes veškerou snahu vykoupit výherní lístky jsem si nakonec domů odnesl cenu nejdražší – celkem čtyři časopisy o otci Františkovi.

A tak – příjemně unaven, lahodným mokem osvěžen, s botami ošoupanými po zdárném večeru… odcházel jsem s pocitem krásně prožitého listopadového večera, za který vám všem děkuji.

Olda

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Radost evangelia odstartovala

V úterý 21. října na DCM započal svou činnost nový seminář o. Vlastimila Kadlece na téma Evangelii Gaudium. Jak už název napovídá, hovořilo se (a hovořit se bude) o apoštolské exhortaci papeže Františka – Radost evangelia. První schůzka byla zatím hlavně informativní a k rozboru samotného textu jsme se příliš nedostali. Přesto jsme po pár Vlastíkových slovech k dané exhortaci pochopili, že „to musí být teda síla“. Napomáhal tomu i fakt, že se otec někdy až zajíkal, a když nenacházel vhodná slova, věty za něj dokončoval jeho rozzářený výraz v obličeji.

Příští setkání se koná 4. a 11. listopadu v 18 hodin, přijďte se radovat s námi 🙂

 Petra

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář