Přání….

DCM-Plzen_2016

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Volejbalový BiskupCUP – Já nevím…

Sobotního turnaje jsme se zúčastnili spíše jako společenské události – potkat se se skvělými lidmi, dobře se najíst, napít a zpříjemnit si sobotu se super týmem.

Myšlenky na výhru v nás zažehla dvě celkem hladká vítězství ve skupině, ale čekal nás soupeř pro nás nejtěžší –RMPC. Já jako kapitánka „Já nevím“, ale přitom hráčka RMPC jsem čelila nejen fyzické, ale i psychické výzvě. Snad ale právě tahle chuť předvést prvoligovému týmu co v nás je, nás vyburcovala k výkonu, který snad budeme popisovat i vnoučatům. Vítězství ve skupině jsme měli v kapse a těšili se, že proti RMPC už nemusíme nastoupit a nebudeme pokoušet štěstěnu napodruhé. RMPC se však nehodlali vzdát bez boje – vybojovali postupového pavouka a prodrali se do finále. Začínalo jít do tuhého – poslední drobnou naději jsme jako protřelé nahrávačky spatřily v nedostatku času a možné chybě v systému a už jsme běžely za pořadateli v naději, že se bude moci počítat první vzájemný zápas. Pořadatelé však byli neústupní a v rámci fair play (což je ctí) nás ubezpečili, že zápas proti RMPC musíme odehrát.

Nás protivník se z první prohry otřepal a ramenatě nás přesvědčoval, že nemáme šanci. My se však nezalekli, namasírovali jsme naší nejlepší smečařku – Pavlínu Kučerovou (později vyhlášenou nejlepší smečařkou turnaje) – a šli jsme na věc. Naše hvězda Pája začala první set sérií podání a končila za stavu 7:1 pro nás. Soupeř už se nechytl a my se radovali z vítězství v celém turnaji.

Na celém turnaji, stejně jako každý rok, panovala skvělá nálada, všechna družstva byla úžasná a my jsme především rádi, že jsme toho všeho mohli být součástí.

Děkujeme za pozvání!

Já nevím (Agáta a spol.)

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Pohodový víkend v Německu

O víkendu 23. – 25. října se mládež z Plzně a okolí vydala na pouť do Německa. Naším pátečním cílem byl klášter v Niederalteichu. Toto benediktinské sídlo je speciální tím, že se zde slouží mimo obřadů s římským ritem také obřady s ritem byzantským. Tento zvyk má své kořeny v minulém století, konkrétněji v době snahy o úplnou likvidaci církve v Sovětském svazu. Tehdejší papež Pius XI. vyzval benediktiny, aby se byzantský ritus naučili a sloužili v něm mše. Chtěl ho tak zachránit před zapomenutím. Kladné odpovědi na svou prosbu papež dostal dvě – od mnichů v Niederalteichu a z jednoho nizozemského kláštera. Měli jsme možnost zúčastnit se pravoslavné mši svaté a prohlídky chrámu a pak jsme se vydali směr Regensburg.

Po návštěvách bazénu a monumentální stavby Walhala, které jsme podnikli cestou, jsme dorazili na místo určení. Prošli jsme se večerním městem a nechyběla ani zastávka na tradiční německé klobásky se zelím. V neděli ráno nás čekala slavnostní mše v katedrále, doprovázená věhlasným řezenským sborem. Po ní jsme si ještě prohlédli nějaké památky, nakoupili suvenýry, poslali pohledy a hurá domů. Za všechny účastníky snad mohu zmínit, že se expedice vydařila a moc jsme si ji užili.

Petra

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Na pouť do Teplé jsme vyrazili pěšky

Protože se dne 5. září 2015 konala v klášteře Teplá diecézní pouť, chopili jsme se příležitosti a na místo vyrazili pěšky, což vždy slibuje pěkné cestovní zážitky. Naše cesta začala již v pátek 4. září před nádražím v Plané u M. L., kde jsme se sešli v počtu čtyř poutníků. Zajímavé bylo, že jsme se vzájemně neznali, přesto poutníka odhalí jeho krosna s karimatkou na zádech, takže jsme se v davu školáků brzy našli. Bylo asi půl třetí odpoledne, když jsme společně vyrazili.

Cesta nebyla dlouhá, počasí bylo takřka ideální a my se brzy seznámili. První nás čekala obec Výškov, potom jsme z kopce dolů pokračovali do Michalových hor. Prohlédli jsme si místní kostel sv. Michaela archanděla, který již velmi potřebuje opravu. Dále nás čekala obec Boněnov. Potom jsme se vydali po polní cestě přes obec Pěkovice. Poslední kilometry cesty nás provázela modlitba růžence a nám se zdálo, že jsme najednou byli přeneseni a hezký kus cesty dál. Před námi už totiž byl klášter Teplá.

Byli jsme pěkně přivítáni od přátel z Diecézního centra mládeže, kteří nás už čekali na večeři. Následovala prohlídka kláštera, opékání vuřtů a nakonec společná modlitba se zpěvy v klášterní kapli. Den se však nachýlil a my se těšili na zítřejší bohatý program.

Všichni poutníci se ráno sešli u kříže před klášterem, kde plzeňský biskup František Radkovský všechny vřele přivítal. Potom byl připraven ranní program. Dopoledne začala mše svatá, kterou sloužil Mons. František Radkovský a Mons. Reinhard Pappenberger, světící biskup z řezenské diecéze. Tepelský chrám byl plný poutníků a snad každý člověk musel mít radost z toho, že se k Boží oslavě sešli lidé z různých částí naší diecéze a jistě i z dalších míst.

Po mši svaté a občerstvení si každý mohl vybrat z bohatého programu, který nabízel přednášky, adoraci, křížovou cestu.

Poutní den byl zakončen eucharistickým požehnáním. Přítomní věřící nakonec společně zpívali starodávnou píseň: Bože, chválíme tebe. A je to pravda, chvála patří Tomu, bez kterého by se tato pouť, která jistě vnesla mnoho dobrého do srdcí lidí, nemohla nikdy uskutečnit.

Zdraví a vše dobré přejí poutníci

 Marek, David, Monika a Regina

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Kajaky 2015 – ohromující a skvělý zážitek

Píše se středa 1. 7. léta Páně 2015. Na plzeňské katedrále odbilo poledne a parta vodáků, včele s Kryštofem a Petrem se právě vydává na svou 10 denní cestu po Polsku. Nasedá do starého VW Transportera s veškerou pakáží a opouští Plzeň. Během cesty jsou otevřena všechna možná okénka, neboť je krásných 35 °C. Již od začátku panuje skvělá nálada a pohoda. Postupem času opouší ČR za městem Náchod a začíná objevovat krásy Polska.

Prvním místem, kde spočinula naše noha se stává město Klodsko, kde jsme navštívili klášter a milou sestru (Češku). Také jsme tam směnili peníze a poté pokračovali dál až do večera, který jsme strávili ve farnosti Kryštofova přítele. Po celém horkém dni bylo velice příjemné a osvěžující navštívit tamní bazén.

Druhý den ráno, okolo šesté hodiny, nás velmi překvapilo, kolik lidí je vzhůru a ještě více, kolik jich je na mši svaté. Po vydatné snídani jsme se vydali opět na cestu. Jeli jsme do města Katowice a jeho blízkého okolí a strávili den objížděním sponzorů. Velice příjemné! Naobědvali jsme se v luxusní restauraci a navštívili Kryštofovu rodinu. Na večer jsme byli pozvaní na grilování. Noc jsme opět strávili v blízké farnosti.

Třetí den ráno jsme hned po mši sv. a snídani vyrazili směrem na sever až k jezeru Jasien, kde jsme poprvé rozbalili své stany a opekli první klobásy. Čtvrtý den ráno nás již přivítali kluci – Poláci – a o něco později i naše plavidla – kajaky. Vydali jsme po jezerní hladině až k vyústění řeky Lupawy a poté dál a dál. K večeru, když se nalezla příhodná loučka, kde jsme zakotvili a chystali se na noc.

Tak jsme pluli den co den, ale musím také zmínit některé příhody. Všichni jsme si mysleli, že nováčci, mezi nimiž jsem byl i já, umí správně vázat lodní pytel. Pletli jsme se. Jednoho krásného dne, během vcelku klidné plavby přišel o něco málo svižnější úsek a ejhle – kajak, obsazen pouze dvěma nováčky (a já tam nebyl) se jaksi obrátil. Cvakli se. Za pomoci mnoha kamarádů se loď otočila a pochytaly věci. Všechno se zdálo být v pořádku, až do večera, kdy se měly stavět stany, a kluci se chtěli převléct. Všechno, ale opravdu všechno bylo úplně mokré. Všichni jsme se složili na oblečení a roztáhli šňůry a sušili až do rána.

V poslední den naší plavby nás čekal nebezpečný a strach vyvolávající úkol. Museli jsme za neobvykle silného větru, deště a zimy přejet jezero Gardno. S větrem souvisely vlny – byly obrovské! Když sedíte na dně kajaku, jsou některé třeba o 1 metr vyšší. Nakonec to všichni zvládli bez úhony, pouze mokří. Poslední noc na polském území jsme strávili ve farnosti Gardna Wielka. Pohostili nás na večer výbornou treskou. Podívali jsme se k Baltskému moři v přístavu Rowy a smlsli si na lahodné vafli. Ale počasí nám moc nepřálo.

10. 7. ráno jsme se vydali na cestu zpět. Cestou jsme navštívili klášter karmelitánek v opuštěném městě Borne Sulinowo. V klášteře nás výborně pohostili a posilnili na další cestu. Večer okolo 20 hodiny jsme udělali přestávku v jízdě v městě Zelenia Góra. Nakoupili jsme dobrůtky domů a sami se pořádně občerstvili. Přibližně ve 21:30 jsme město opustili a vydali se dál na západ. Po dlouhé cestě jsme přijeli do Plzně 11. 7. v 1 hodinu. Tím naše putování skončilo. Někdo hned odjel, někdo zůstal na zbytek noci na DCM. Byl to ohromující, skvělý zážitek. Děkuji za něj!

 Janek Moravec

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

IX. fotbalový BiskupCUP – report

V sobotu 13. června se v Domažlicích na hřišti ZŠ v Komenského ul. konal 9. ročník fotbalového turnaje BiskupCup 2015. Zúčastnilo se víc jak 10 týmů – z toho dva z Polska. Vítězem letošního turnaje se stal polský tým Polonia, a sice před druhým polským týmem z Gliwic. Třetí a čtvrté místo obsadily týmy z Ostrova (B a A).
Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Horečka páteční noci

V pátek 12. června se v Plzni konala celosvětová evangelizační akce Nightfever. Celý večer jsme mohli chválit Pána a modlit se v kostele. Co bylo ale nejdůležitější, vycházeli jsme také z kostela ven, abychom do něj pozvali i ostatní. Překvapilo mě, kolik lidí se nás nebálo a přišlo si zapálit svíčku, přestože byli v kostele třeba i poprvé! Byla to noc plná radosti, modlitby, světla, hudby, úsměvů a odvahy na obou stranách, která na konci vyvrcholila mší svatou. Díky, že jsem tam mohla být.

 Štěpánka

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

UNIT 2015 se vydařil

UNIT. Vždy to pro mě byla jedna z významných křesťanských akcí v Plzni, které jsem se sice účastnila jen jednou, ale tak nějak periferně jsem vnímala, že se tady koná a že je to něco dobrého. A najednou ke mně přijde nejmenovaná Kristý R. a během jedné školní přestávky mi vyklopí, že by potřebovali nějakého katolíka do týmu a jestli to nechci být já. Po chvilce rozmýšlení řeknu: proč ne. Ale už záhy mi dojde, co to vlastně znamená. Ať už je to strach, že dělám něco proti bývalým organizátorům nebo pocit, že tohle prostě nemůže vyjít nebo obavy z finanční situace. Jen pro přiblížení – ještě cca týden před vlastním UNITem se za modlitební tým scházeli jako duchovní podpora dva lidé a kněz nebyl úplně jistý žádný. Nicméně už v průběhu příprav jsem si neustále uvědomovala, že je to Boží akce a že my to děláme pro Něho. A jestli mu to hlavní řízení přenechám, dost mi to usnadní práci a nervy. Tak jsem Mu to pořád a pořád dávala do rukou, až jsem těsně před tím pocítila klid a radost.

            A jaký byl tedy ten vlastní víkend? To myslím, že by měl posoudit někdo z účastníků. Ale pro mě byli nejsilnější okamžiky tyto: Když se vzhledem k předchozím problémům s nedostatkem lidí v modlitebním týmu, postavil před podium mnohonásobně větší počet oddaných modlitebníků. V průběhu soboty nám zavolal sponzor a řekl, že vše, co nám bude chybět, doplatí. Byli přítomni dva kněží. Jeden nadšený mladý chlapec vyskakoval do vzduchu, protože dostal dar jazyků. A v sobotu večer jsme se v hlavním sále, v kolečku, držíce se za ruce, společně modlili Otče náš. I přes různost sborů, církví a prostředí odkud jsme přijeli, jsme se dokázali sjednotit. A to byl, myslím, jeden z hlavních cílů.

 Magda

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Krakov je blíž, než si myslíte

Přesně tenhle slogan má na svých plakátech jedna nejmenovaná česká dopravní firma, se kterou jsme se vydaly Krakov objevit. Zázemí jsme během našeho víkendového výletu měly u nesmírně milé a věčně usměvavé paní, díky které se naše návštěva Polska stala téměř srdeční záležitostí.

Vás, kteří jste toto město plné kostelů a dalších cihlových staveb navštívili, nemusíme na jeho skrytý půvab upozorňovat a Vás, kteří na svou chvíli teprve čekáte, chceme povzbudit, abyste ji již neodkládali (a vydali se tam například na setkání s papežem v létě 2016 🙂 ).

Všem, kteří se o tento náš nevšední zážitek zasloužili, patří velký dík! Zvláště výhercům soutěže ze Setkání s biskupem, kterým se nehodil termín, a poukaz tak nečekaně spadl do klína nám. Měly jsme se báječně 🙂

Maruška a Péťa z Jaroměře

holky-v-krakowe

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Na návštěvě na Setkání s biskupem

V Plzni jsem se narodila, byla jsem zde pokřtěna, tedy stala jsem se tu dítětem Božím. Čas mezitím trošku uběhl, párkrát jsem změnila místo svého bydliště a stal se ze mě mezitím, jak se v církevním slangu říká, mládežník. A jelikož je svět malý a o náhody není nouze, vrátila jsem se do Plzně jako student.

Letos jsem se rozhodla, že když už tady studuju nějaký ten pátek, ráda bych zažila ne Diecézní setkání mládeže v Českých Budějovicích, ale přímo 30. světový den mládeže v Plzni. Loňské ročníky, o kterých mi vyprávěli mí plzeňští přátelé a ze kterých jsem viděla střípky vzpomínek v podobě fotografií, či videozáznamů, byly pro mě velkým lákadlem a zachtělo se mi zakusit být pouhým nečinným pozorovatelem a hlavně splynout s davem.

Už od pátka večer jsem tušila, že má volba byla dobrá. Plzeň prostě nezklame. Ačkoli mé přání nic nečinit jsem porušila hned při křížové cestě, byla jsem ráda, že jsem mohla společně s Kristem a s vysokoškolským klubem Hora nést kříž. Sama, ale i společně s mladými na duchu i na těle a s otcem biskupem jsem prožila Kristovu cestu kříže. Všimla jsem si, že čím víc se stmívalo, tím víc svítila v očích druhých naděje, že tato symbolická cesta se podobala cestě ke spáse.

Ani druhé přání se mi nevyplnilo. Neb sotva jsem dorazila na Mikulášské gymnázium, hned jsem dostala cedulku na registraci a potkala mnoho známých tváří. Ale nesvá jsem z toho byla jen na chvíli, jakmile se program dal do pohybu, nebylo cesty zpět. Chválová kapela hrála výborně, moderátoři byli přirození, nabídka workshopů tak dobrá, že jsem nevěděla co si vybrat dřív a Vlastíkovy kurzy polštiny byly, jsou a budou nezapomenutelnými vstupy do programu. Třešničku výborného setkání představovaly Moravské pašije, do kterých jsem byla Víťou Marčíkem tak vtažena, že když to skončilo, seděla bych na své židli ještě do večera, abych živý příběh zpracovala. Celé setkání neslo v sobě neuvěřitelnou uvolněnost, radost a pokoj, což bylo vidět i na rozhovoru s otcem biskupem Františkem i při setkání s Kristem ve mši v nedalekém kostelíčku.

A jaká byla negativa? Asi ve mně zůstaly jen samé krásné vzpomínky, jinak si to nedokážu vysvětlit, že píšu samá pozitiva. Možná jen, že jsem nemohla ochutnat polské speciality k obědu ze zdravotních důvodů, na všechno bylo hrozně málo času, hlavně na sdílení s lidmi a nic jsem nevyhrála…

Bylo to krásné a bylo toho dost! Děkuji vám všem, že jsem tam s vámi mohla být, ačkoli jsem cizinec ve svém vlastním rodném městě.

 Ester

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

Smysluplně využitý čas…

Na konci února se přes 20 mladých zúčastnilo duchovní obnovy s názvem „Kdo jsem v Božích očích aneb Duchovní nakopnutí do postu,“ která se konala na plzeňském DCM.

V průběhu celého víkendu jsme vyslechli několik krásných a trefných promluv obláta P. Vlastimila Kadlece, které se vždy vztahovaly k nějakému úryvku z Písma. Začali jsme starozákonním příběhem o Eliášovi a pak pokračovali v menších skupinkách, v nichž jsme debatovali o svých poznatcích z krátkých evangelijních příběhů. Měli jsme také možnost si poslechnout velmi silné životní svědectví, o které se s námi podělil jeden z členů plaské Komunity Vtěleného slova.

Nechybělo ani sdílení ve skupinkách, křížová cesta v kapli, filmový večer, společenské hry a povídání o všem možném i nemožném. Byl ale také dostatek prostoru k tomu, aby se člověk mohl na chvíli ztišit, popřemýšlet o všem, co zrovna prochází jeho životem, uspořádat si myšlenky, nebo prostě jen pročistit hlavu. Navíc jsme mohli využít příležitosti ke svátosti smíření či duchovnímu rozhovoru, vše k naší plné spokojenosti.

Účastníci přicestovali z různých koutů Česka, a tak byl celý čas naplněn radostí ze setkání, poznávání nových lidí a zrodu nových přátelství. Na krátkou chvíli nás svou přítomností potěšil dokonce i otec biskup. Se začínajícím semestrem bylo takové víkendové vytržení ze všední reality velmi osvěžujícím a inspirujícím zážitkem, všichni jsme se při (místy až dojemném) nedělním loučení shodli, že příští rok přijedeme zase. V dnešní době se totiž mladému člověku ne příliš často poštěstí využít svůj čas opravdu smysluplně, a tak jsme rádi, že tato duchovní obnova byla onou světlou výjimkou.

 Lída Zahradníčková

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář

V Taizé je prostě krásně

Jak začít? Zaprvé to pro mě bylo dost přemáhání. Jsem trochu introvertní. Nové lidi rád poznávám, ale není to snadné. Ale musím říct, že jsem toho vykročení zatím nikdy nelitoval.

Nevím, jestli znáte, jaký je v Taizé program – třikrát denně modlitba v chrámu, třikrát denně také jídlo 🙂 a činnosti spojené s jeho přípravou (mytí nádobí, podávání jídla ostatním a tak), na kterých se podílíme jako dobrovolníci. Dále biblické hodiny a následná diskuze v menších skupinkách na daný text a také volný čas k rozjímání. Mně osobně to dalo několik zamyšlení:

1) Církev je v prvé řadě společenství lidí a zde jsem se naučil více poslouchat druhé, vycházet si vstříc a být s nimi. Jako introvert mám v tom trochu deficit. 🙂 Navíc se člověk setkává i s lidmi z jiných zemí, kontinentů, kultur a to přináší další obohacení. Také jsem si uvědomil, že se svým pohledem na svět nejsem sám. A s těmi Ostraváky byla navíc super sranda. 🙂

2) Modlitba zpěvem je krásná. Zpívá se různými jazyky, nápěvy jsou poměrně jednoduché, takže za chvíli zpívají všichni. Já zpívám ve schole u Nanebevzetí Panny Marie v Plzni, kde je spíše klasický repertoár, tak měl jsem k těm písním z Taizé trochu nedůvěru. Ale tam jsem poznal, jak jsou krásné, když se zpívají dohromady, potichu a procítěně. Navíc vytvářejí nádherné kontemplativní pozadí pro osobní modlitbu.

3) Nejdůležitější asi je, že mi ten prostý a láskyplný život bratří z Taizé trochu víc otevřel oči a umožnil vyjití ze sebe k druhým. Alespoň trochu. 🙂 A také, že Bůh se spíše ukazuje skrze věci prosté, než naopak. Žít láskou protkán a s láskou se obracet k druhým je cesta na celý život. Aspoň máme náplň, co s volným časem 🙂

 Vojta Blažek

Rubriky: Bulletin | Napsat komentář